Není lehké začít (psát tento post), a není ani lehké skončit.
Když se začne ztrácet cíl i smysl vaší cesty, je potřeba udělat rozhodnutí. Po několika měsících hledání odpovědí, jsem dospěla k nelehkému závěru, že tahle cesta pro mne končí. Ano, jsou ještě možnosti - jiné obchvaty a rozšiřující cesty, ale ne pro mne.
Courage neměla být jen obchodem sloužícím pro nákup/prodej, ale také místem setkávání, změn, objevování a určité kultury, která ve Zlíně nebyla.
Pokoušela jsem se spojovat umění a design, módu a hravost, ale postupem času tyto záměry začaly zajíždět do “slepých kolejí”, stávaly se běžnou konzumní akcí.
Snažila a věřila jsem, že si Courage v průběhu najde spojence, (nejen v zákaznících), a bude se moci rozvíjet i jinými směry. Ale nestalo se tak.
Jednu velkou čáru za konceptem Courage udělal také kovid - a hlavně post-kovidová situace, kdy se trh a nakupování poměrně změnilo a z valné části přešlo do internetového prostoru. A to pro mne nemá ten smysl, který jsem do toho vkládala, tahle cesta mi není blízká.
Takřka přesně po 7 letech, posledního června, se Courage na zlínském zámku uzavře.
Dala jsem do ní co jsem mohla, určitý odkaz zde nadále zůstává; přímo ve vás, milé zákaznice a zákazníci. Vidím, že jsem spoustu z vás navedla na cestu designové módy, kvalitního výběru, pomalé módy… že už si umíte sami najít “svou značku”, za těch 7let jsem vám jich ve svém obchodě přiblížila na desítky.
Závěrem bych chtěla požádat ještě o p o d p o r u, abych mohla pokrýt náklady posledních měsíců. Potřebuji doprodat nakoupené zboží, a nabízím vám na ně poslední s l e v y, které naleznete hlavně v obchůdku a něco i na Instagramu.
Prozatím děkuji za přízeň, časem se ještě nejspíš ozvu a “vypíšu” o své Courage cestě, plus i jiné úvahy, které snad také zanechají nějakou stopu nebo alespoň budou k zamyšlení.
Děkuji,
ivet.
