Je to již rok.. rok, co dodržujeme příkazy a čekáme, kdy budeme moci plně fungovat. Doba restrikcí se neustále protahuje a od začátku tohoto roku se cítíme jako zamrznutí. Zastaveni v čase. Zastaveni v životě. Už moc neplánujeme a skoro se ani netěšíme. Protože nevíme kdy. Těch omezení je tolik, že likvidují radost i naději. Už je z toho víceméně stav přečkávání.
Ale i vnitřní síly, chtění a našich možností. Musíme se obracet sami k sobě a nalézat alespoň malá potěšení... mohou to být sluneční paprsky na terase, zamrzlé rostliny v ledu, ptačí zpěv, dětský smích...maličkosti, které nyní utváří jediný děj každého dne. Vnímejme maličkosti. Vnímejme sami sebe. To, co navnímáme u sebe, budeme schopní vidět i u jiných. Je nutné začít u sebe. Každá velká změna začíná u jednotlivců.
°
na foto: eiri - pouzdro, nomio - prsten. foto a úprava - ivet.
